Ahoj, jmenuji se Honza a prací s lidmi, zejména s dětmi, se zabývám už od dětství. Abych byl přesnější, už od dětství mě lidé kolem mě zajímají (zejména děti – samozřejmě v mezích společensky přijatelných norem, :D). Zajímá mě, proč jednají tak, jak jednají, jak se cítí, o čem přemýšlí, co je zajímá, co je motivuje, jak se učí, co je formuje (zejména děti). A tak je pozoruji, trávím s nimi čas, bavím se s nimi, ptám se jich na jejich myšlenky, sdílím s nimi své, hraju si s nimi (zejména s dětmi). Že je to ve skutečnosti práce, mi došlo ve chvíli, kdy jsem za tyto činnosti začal v menší či větší míře pobírat plat. Tedy, jak říkám, prací s lidmi, zejména dětmi, se zabývám už od dětství.

Jelikož mě tento způsob baví a naplňuje, rád se s laskavým čtenářem podělím o své postřehy, jak si z něj udělat obživu. Tak především jsem si všiml, alespoň u mě to tak bylo, že to funguje až od určité věkové hranice. Když si s dětmi hrajete a povídáte už v dětském věku, peníze za to nedostáváte! Mám za to, že se předpokládá, že to děláte dobrovolně a rádi – a za činnosti, které někdo dělá dobrovolně a rád, nebývá ve zvyku mu platit. Když se však táborů, kroužků pro děti, škol v přírodě a lyžařských kurzů účastníte ve věku, kdy už vás odmítají vzít jakožto platícího účastníka, začínají naopak finanční prostředky za účast na těchto akcích směřovat k vám. Navíc to má tu výhodu, že pro vás neplatí večerka a účastnit se můžete pouze činností, které vás opravdu baví – ostatně máte také mnohem větší vliv na výběr těchto činností.

Pokud se rozhodnete v některých činnostech s dětmi získat větší exkluzivitu, je vhodné si pro to opatřit nějaké osvědčení.  V mém případě to byl diplom z vysokoškolského studia učitelství oboru matematika – tělesná výchova. Toto osvědčení by mělo dosvědčovat, že máte a patřičně jste rozvinuli své předpoklady pro danou činnost. Vstupní nároky jsou však nízké a souvislost mezi aktivitami, které v rámci jeho získání musíte podniknout, a aktivitami, které na jeho základě můžete vykonávat, mizivá. Z těchto důvodů dosvědčuje zmíněné osvědčení především vaši vůli se zvolenému obru a činnostem s dětmi věnovat. A to také není málo. Zejména v případě, kdy jste ochotni se rozvíjet jinde a solidní předpoklady máte – jako tomu je, dle mého (ne)skromného názoru, u mne.

Zmíněná exkluzivita má bezesporu své výhody, ale i své stinné stránky. Mezi výhody lze (krom exkluzivity samotné) počítat skutečnost, že se při dobré volbě věnujete pouze oborům, které máte rádi a zajímají vás, stejně jako skutečnost, že si nemusíte shánět „parťáky“ (to za vás řeší zákon o povinné školní docházce). Tyto výhody jsou ale vykoupeny tím, že nezřídka se stává, že vaši „parťáci“ váš zájem nesdílejí. A ačkoliv byste byli možná schopni najít společně přijatelné řešení, jste v tomto snažení značně limitováni vnějšími okolnostmi (RVP, ŠVP, ČŠI…) a zejména všeobecnou neochotou toto společně přijatelné řešení vůbec hledat. U mě to vyústilo v to, že jsem přestal po necelých sedmi letech zdánlivých výhod učitelského povolání využívat.

Jsa přitahován projekty, které se v dané situaci zabývají tím, jak společně přijatelné řešení neradostné situace najít, povídám si v poslední době přece jenom více také s dospělými. Tudíž jsem se stal jedním ze zakladatelů základní školy Labyrint Lhota, funguju v roli konzultanta pro ScioŠkoly, lektoruji kurzy výchovy a školy bez poražených P. E. T. a T. E. T. či stavím v seskupení KVK3 systemické konstelace. A když se mi po dětech už stýská, tak vyrazím s Vevinou na nějakou zajímavou výpravu. Faktem je, že od té doby, co mám své čtyři dcery, už se mi po dětech tolik nestýská a rád bych více času trávil právě s nimi. Ale u vlastních dětí se předpokládá, že to děláte dobrovolně a rádi – a za činnosti, které někdo dělá dobrovolně a rád, nebývá ve zvyku mu platit.